<<<  v mé hlavě
<<<  úvod

 

<<< červen 2017

2017

srpen 2017 >>>

 

1. července:

Projev radosti je nakažlivý. Když jsem čekal na operaci očí na Oční klinice ve Zlíně, aby mi odstranili krátkozrakost, sledoval jsem lidi v čekárně a na recepci. Pravidelně vcházeli do kliniky lidé ve dvojici. A vždy se jeden usmíval a druhý byl vážný. Na recepci se vždy z usměvavého vyklubal pacient a z vážného osoba, která zákrok platila. Bylo pak hezké sledovat, když dvojice odcházela. Usmívali se oba.

3. července:

Vzpomněl jsem si, že když jsem byl na základce, chodil jsem s Alenou. Všude jsem kreslil srdce a v něm A+Z. Mamka se zlobila, kreslil jsem to všude, na nábytek, tapety, dveře...

5. července:

Hrozně rád řídím. Ale ne na českých silnicích. To je samý debil, blbeček, debil, blbeček, debil, blbeček,... Jen na D1 vás zleva i zprava předjíždí dva blbečci současně.

8. července:

"Můžeme mě světluška omráčit svým elektrickým proudem?"
citace z filmu Zmizení Eleanor Rigbyové: Oni

11. července:

Hvězdárna a planetárium Brno: Temný vesmír
Při vizuálním průletu vesmírem snadno odpovíme na otázku: Co je méně než nic? - Lidstvo. A že jsme byli na Měsíci? Jak směšné. Představuji si stvořitele veškeré existence jako šedesátiletého dědulu z reklamy na Coca Colu, jen místo červeného kožichu má na sobě bílou noční košili a nad hlavou mu září trojúhelník. Válí se po zemi, brečí smíchy a nemůže přes bolest bránice popadnout dech.

U klece se dvěma Arami stanula babička s asi pětiletým vnoučkem a povídá mu: “Podívej, to jsou ale velcí papoušci, vidíš? A jak jsou krásně barevní, viď? A taky umí mluvit. No, řekni něco, řekni nám něco!” A z klece se typickým skřehotáním ozvalo: “Prdel, prdel, kurva.” A jen babička rychle odtáhla nebohého kloučka z doslechu papoušků, jeden z nich pronesl: “Karel, borec!” Do teď nevím, který to je, jestli ten červený nebo ten modro-žlutý.

Když jsem po prohlídce vily Tugendhat řekl Alešovi, že bych v ní nemohl bydlet, protože mi připadá strohá, chladná a neosobní, s ledovým klidem odpověděl: “Takový pocit budeš mít vždycky, když budeš bydlet v umění.”

20. července:

Poslední dny pročítám návod na tvorbu HTML5 a CSS3. V tomto světe vše funguje jinak, uvažuje se jinak a myslí se jinak. Moje hlava tak nemá čas ani myslet sama na sebe, co jí trápí, z čeho má radost... Vlastně nemůže svobodně myslet... Asi proto jsou IT specialisté tak často asociálové.

30. července:

Psychoterapeutka Helena Klímová v DVTV
"(...) Existuje jediný rituál a tem má člověk vrozený. To je úsměv. A to je rituál starší než řeč. Vznikl tak, že člověk... A tak vzniká mnoho rituálů. Napřed se ukáže hrozba, ale pak se ta hrozba neprovede, a nastane přátelství. Úsměv vlastně vznikl tak, že nějaký pra-pra-pračlověk ukázal zuby tomu druhému. A zuby jsou nástroj agrese, zuby a nehty jsou zbraně, tělesné zbraně. A ten pračlověk ukázal zuby, ale potom nekousnul. Nestalo se, že by tomu druhému ublížil. Místo toho se nestalo nic. A když se toto opakovalo, tak z toho vznikl původní pozdrav beze slov. Že když se nějací pra-pra-pralidé potkali, vycenili na sebe zuby a pak se nekousli, tak přišli na to, že je vlastně toto je pozdrav. Že to je způsob jak si vzájemně říct, my tady můžeme spolu být a nebudeme se ničit vzájemně. Takže to je počátek úsměvu a je to vrozené. Už malinké dítě, ještě neumí chodit, nic, ale dívá se na vás z postýlky a usmívá se. To je jediný vrozený rituál, který máme. (...)"

<<< červen 2017

srpen 2017 >>>

 
<<<  v mé hlavě
<<<  úvod