Vodník:

Celý svět nedá ti nedá,
vodní čím říše prokvétá.
Stokrát bys byla člověkem,
ve jhu jsi spjata od věkem.
Byť měl tě člověk stokrát rád,
navždy ho nemůžeš upoutat.
Voda tvá všude tě hledá,
nadarmo chce tě obejmout.
Až se zas vrátíš k družkám svým,
budeš jen živlem srtícím,
vrátíš se žitím uvadlá,
prokletím věku jsi propadla.
Ubohá Rusalko bledá,
v nádheru světa zakletá.

Cizí kněžna:

Až požár můj čas popálí,
až všechny vaše vášně zmizí,
až odejdu vám do dáli,
co s leskem luny počnete si?
Až obejmou vás lokty sličné,
té němé krásky náměsíčné,
čím k vášni hřát se budete?
Ó, škoda, škoda vášně té!

Ježibaba:

Za tu radu, za rozumu špetku,
tohle vyžle posílá mi k snědku?
Jen co vykrmí se chudinka,
bude z něho pěkná pečínka.
(...)
A ty malý zmetku, hloupé stvoření,
to bych měla k snědku čistou pečeni.
Pro pro ať roste prokletý rod váš,
a teď honem řekni, co mi říci máš!

Rusalka:

Jí hoří v očích vášně síla,
té lidské vášně prokleté,
mne voda chladná porodila
a nemám, nemám vášně té.

Ó marno to je, ó marno to je,
ta prázdnota je v srdci mém,
jsou marny všechny vděky moje,
když z pola jen jsem člověkem.

Prokleta vámi, pro něj ztracena,
odvěkých živlů hluchá ozvěna.
Ženou ni vílou, nemohu být,
nemohu zemřít, nemohu žít!

Ježibaba:

Člověk je člověk, živlů vyvrhel,
z kořene země dávno vyvrácen,
běda, kdo jeho lásku poznat chtěl,
jeho kdo zradu, je teď zatracen!

Lidskou krví musíš smýti
živlů prokletí,
za lásku, již chtělas míti
v lidském objetí.
Budeš zas, budeš zas číms byla prve,
než tě zklamal, než tě zklamal svět,
ale horkem lidské krve lze jen ozdravět.
Opustí tě všechna muka,
budeš šťastna, budeš hned,
zahubí-li tvoje ruka toho,
jenž tě oklamal,
zahubí-li tvoje ruka toho,
jenž tě sved!

V lidský život potměšilý
touha tvá tě vábila,
a teď nemáš tolik síly,
bys krev lidskou prolila?
Člověk je člověkem teprve
v cizí krev ruku když stopil
zborcen když vášní do krve,
bližního krví se opil.
A ty žes chtěla člověkem být,
člověka vášní omámit?
Prázdná ty vodní hlubinečko,
měsíční bledá zahalečko,
jdi, jdi, trp, trp si z věků do věků
a seschni touhou po svém člověku!

Princ:

Mrtva-lis dávno znič mě mráz,
živa-lis ještě spas mne spas.

Rusalka:

Živa ni mrtva, žena ni víla,
prokleta bloudím mátohou.
Milenkou tvoji kdysi jsem byla,
ale teď jsem jen smrtí tvou.

Vodník:

Nadarmo v loktech zemře ti,
marny jsou všechny oběti,
ubohá Rusalko bledá,
ó běda, ó běda, ó běda!

Rusalka:

Za tvou lásku, za tu krásu tvou,
za tvou lidskou vášeň nesmírnou,
za všechno, čím klet je osud můj,
lidská duše, bůh tě pomiluj!
Bůh tě pomiluj!