<<<  v mé hlavě
<<<  úvod

 

<<< září 2017

2017

listopad 2017 >>>

4. října:

Už jsem pochopil, proč nejsem schopen pochopit angličtinu. Větu Leonarda Cohena “I’m sorry, I’m not daed.” hravě přeložíte jako “Omlouvám se, že jsem ještě neumřel.” Můj překlad zní “Já jsem lítostivý, já jsem neživý.” Ano, je to doslovný překlad, přes který se nejsem chopen přehoupnout. Možná bych byl po hodinové úvaze schopen dopídit se správného překladu, ale přeložit větu “Umlouvám se, že jsem ještě neumřel” do angličtiny je už pro mne nadlidský výkon. Vypadlo ze mne: “I’m sorring, that I’m just not deaded.” I Google překladač je na tom líp...

6. října:

Zdá se, že jsem konečně pochopil, proč jsem pořád tak unavený a nevyspalý. Myslel jsem, že jde o důsledek stáří. Omyl! Já asi nejsem unavený, jen se jen nudím... Díky za vysvětlení, vědci z Univerzity v Cukubě v Japonsku.

8. října:

Překvapila mě otázka: "Jaký je váš nejintenzivnější tělesný prožitek?" Vlastně bych se byl býval červenal, kdyby mi tato schopnost byla dána. A asi bych na ni neodpověděl, kdybych otázku pouze nečetl na monitoru. A asi bych ani nereagoval, kdybych neseděl u monitoru... A možná bych ani neměl, ale sedím zrovna u monitoru... Tak tedy: "Je to těsný 'nedotek'. Vzdálenost asi tak 0,3 mm od doteku s druhým." V básni by tato odpověď zněla líp.

 

10. října:

Je fajn se někdy zastavit a  uvědomit si, že mám někoho rád. Dnes na obědě po mé levici seděl Aleš, naproti Vlaďka s Richardem a po mé pravici Lenka. Čtyři lidé a já, tedy pět osob, které mám v životě asi nejraději. Bylo hezké rozhlédnout se okolo a vychutnat si ten pocit.

 

11. října:

Je smutné zažít ten kontrast, když chci a nemohu a slyším při tom kolegy, že nechtějí a musí...

12. října:

Dnes jsem dostal vysvětlující odpověď na dnešní dobu, společnost a lidstvo. Zní prostě. "Calhounův myší experiment" - I přes apokalyptické logické vysvětlení existuje způsob, jak to zvrátit. Nastolením "revoluce soucitu".

Ringo Čech nepodepsal antichartu, Babiš nebyl agentem StB a Čapí hnízdo nikdy v minulosti nevlastnil až teď, Peroutka byl prokazatelně skrytý nacista... (... a ... a taky ...)
Proč jsi mne, maminko, za každou lež trestala? V dnešní je mi to k ničemu. Dnes jsou lži stejně legitimní jako pravda. Nejde o fakta a skutečnost, ale o to, čemu věří většina stáda. Když jsem byl jako malý ve lži konfrontován s pravdou, nastalo mučivé ticho a pak přišel výprask. Dnes už bych v takové situaci reagoval jinak. Následoval by z mé strany arogantní útok o vedené kampani proti mně a osočení maminky, že účelově lže, jen aby mi mohla dát výprask. A možná by šla do kriminálu, kdybych to celé zopakoval i před sociálkou...

13.října:

Kdysi byla opakem pravdy "lež". Dávno tomu, co byla opakem pravdy "nepravda". Nedávno byla opakem pravdy "nepřesně uvedená informace". Dnes je opakem pravdy "alternativní náhled na skutečnost". Za chvíli bude opakem pravdy sama "pravda". A co bude dál?
Furt mi v uších zní taková vlezlá melodie, asi Vysockij: Šla (něco) světem a na chudý duchem se smála…
P.S. Proč to musel u nás nazpívat zrovna Nohavica, ten trouba s Okamúrou v hlavě a škraloupem v seznamech.

14.října:

Za pípou dva mladíci. Jeden osmnáct, holobrádek, šminky na obličeji s dámským kloboučkem. Druhý asi 25 let, hubený, vysoký, bradka a knírek. Mezi čepováním piva zákazníkům říká pan "bradka" tomu v kloboučku: "Víš, ty jsi pro mne ještě takový 'genderkuře' a já jsem spíš na ty maskulinnější typy. I když teda teď jako zrovna žiju s přítelkyní, ale víš co, to není pro mne nic tak podstatného..."

 

15.října:

Mám nejrychlejší a nejúčinnější recept, jak snížit emise skleníkových plynů! Seberte řidičák všem kreténům na silnicích. Možná ale trochu zkolabuje automobilový průmysl...

<<< září 2017

2017

listopad 2017 >>>

 
<<<  v mé hlavě
<<<  úvod