zpět na úvodní stránku
<<< prosinec 2017
2018
únor >>>

5. ledna

Přání do nového roku
Přál bych si, abychom 27. ledna otočili další stránku v pomyslné knize “Česká absurdní politika posthavlovské éry” a zjistili, že je tam už jenom tiráž. Takže si vezmeme novou knihu, napsanou ve stylu slovenského prezidenta Andreje Kisky, který v tom hnědém guláši slovenské politiky září, jako stabilní maják demokracie.

8. ledna

Někdy mám pocit, že to jediné, co můžu udělat pro záchranu naší planety, je nebýt.

9. ledna

U nás na hereckém patře v denní místnosti sedělo šest žen různých generací. Místností se mísilo šest velkých a zásadních ženských emocí, které ve mně vyvolaly rozpor dvou opačných emocí. Radosti a smutku.
Nejmladší z nich, dvacátnice, oznámila své těhotenství. Ukázala obrázek ultrazvuku a popisovala nové, krásné pocity, které prožívá jako nastávající matka.
O tři roky starší kolegyně vedla zoufalou polemiku o tom, jestli otěhotnět hned, nebo ještě počkat, když se jí teď v divadle docela vede a má pěkné role a na dítě jistě ještě čas. A obojí přece mít nemůže, i když moc chce.
Čtyřicátnice, matka dvou dětí, jí uklidňovala slovy, ať ještě počká, protože má čas. Ať si užívá a v klidu si to naplánuje. Aby jí nic neuteklo, tak jako jí.
Čtyřicátnice, rozvedená, bezdětná, bez partnera a po několikerém nezdařeném pokusu o umělé oplodnění jí, se zadržovanými slzami, které nešlo přehlédnout, zoufale vyzývala: "Pokud ho miluješ, udělejte si dítě hned. Divadlo se hrálo a bude hrát vždycky, ale dítě nepočká. Podívej na mne, ať nedopadneš stejně jako já na antidepresivech."
Šedesátnice, matka, babička a brzy možná i prababička hýřila humorem. Bavila společnost historkami o svých dětech a o tom, jak se cítila, když se nečekaně dozvěděla, že je babičkou.
Vše s úsměvem sledovala osmdesátnice, bezdětná herečka. Celou dobu nic neřekla a pak... se stálým úsměvem na tváři a hlubokým smutkem v očích vstala a řekla: "Hezkou dobrou noc, holky. Už musím jít, aby mi neujel poslední trolejbus. Papa."

11. ledna

Průkopnicí muzikoterapie je skladatelka a pianistka Robin Spielbergová. Narodila se jí dcera velikosti plechovky od Coca-Coly, jak sama dnes už s úsměvem říká. Selhávaly jí orgány a byla příliš maličká i pro inkubátor. Robin nevěděla, co má dělat, tak sedla za piano a hrála a hrála a hrála... Její dcera se začala "mít k světu" a nyní je zdravou dospělou ženou. Robin Spielbergová je přesvědčená, že za to mohla právě její hra a dnes je mezinárodně uznávanou průkopnicí muzikoterapie. Například lidé trpící Alzheimerovou chorobou si pomocí hudby vybavují dávno ztracené vzpomínky a lidé po mozkové příhodě se se sluchátky na uších snadněji rozpomínají chodit...
Zde to mohlo mít dojemný až sentimentální konec. Jenže se do toho všeho vložil homo konzumentis a myšlenku přetvořil ve výdělečný byznys ve stylu českých šmejdů. Za tučný obnos si dnes koupíte sadu sluchátek pro ještě nenarozená miminka, stejně tak pro pejsky a kočičky. Hudba se pouští také sudům se zrajícím vínem a v zelenině si můžete zakoupit takzvané "Mozartovy banány", které zrají za zvuků Malé noční hudby a zaručeně chutnají lépe a obsahují díky tomu více vitamínů.

18. ledna

Když jsem byl na svatbě Vokůrek, byl jsem šťasný ve smutku. Dnes jsem smutný ve štěstí. Budou mít miminko. Přátelé a kamarádi, kteří kdy přešli do této fáze svého života, z toho mého života vždycky nějak divně zmizeli, i když třeba spolu stále jsme.

21. ledna

Každý z nás je jen drobným bodem, který se pohybuje po nejsvrchnějším povrchu jedné z menších planet během několika oběhnutí kolem místní hvězdy. (Kosmos - 9.díl)

23. ledna

Když mi upadly klíče, polohlasně jsem si zabrblal: "Ježišmarjá!" Hlas za mými zády se ozval: "Nesvádějte to na Ježíše ani Marii!" Inu, žiji v kraji, kde každé třetí auto má rybičku na kapotě.

<<< prosinec 2017
únor >>>