30. září
Po návštěvě zámku v Dačicích jsem pochopil, že se ze mě stal aristokratista. I když chápu celkové idealistické zkreslení historie, přesto se nemůžu zbavit pocitu, že zánik naší civilizace začal před sto lety chvílí, kdy plebiscit převzal vládu za šlechtu a začal si vládnout sám. To, co vznikalo a vzkvétalo desítky stovek let jsme před sto lety opustili a vládneme si sami. Lid, který nebyl není a zdá se, že nebude, vychován k tomu, aby byl pokorný k historii, tvořivý k přítomnosti a osvícený k budoucnosti národa. Jsme sobečtí a sebestřední a takhle si také vládneme, nebo spíš vládnou ti, které si zvolíme. Kdežto aristokraté se od narození připravovali k tomu, že budou muset vládnout oni, vzdělávali se, svým dlouhým jménem si připomínali závazky minulých generací, tvořili a zakládali fabriky, statky, obhospodařovávali svůj majetek a zvětšovali jej ve prospěch svůj a tím i svých poddaných, a vychovávali a vzdělávali své potomky k tomuto břemeni dál. Dnes tu vládne demokraticky zvolený pleps. (Omlouvám se všem osvíceným politikům, kterých je tak málo, že nejsou skoro vidět - pane Babiši, vy to nejste, Okamůro - vy už vůbec ne a vy Zemane-ne-ne-ne-ne-ne-ne, vy dnes už vůbec ne!)