Díky brigádě na poště má pořád rád divadlo

 

Hereckou profesi nyní kvůli vládním opatřením dělat nemůže, ale jen tak sedět doma nechtěl. A tak je z herce Horáckého divadla Zdeňka Stejskala pošťák.

Zhruba před rokem a půl prožíval těžké chvíle. Herectví, které do té doby naprosto zbožňoval, ho najednou tak úplně nenaplňovalo. Cítil, že potřebuje změnu. Člena souboru Horáckého divadla Zdeňka Stejskala tehdy zachránila práce na poště.

„Prožíval jsem syndrom vyhoření,“ svěřil se čtyřicetiletý rodák z Teplic, který se na Vysočinu přesunul před dvanácti lety. „Potřeboval jsem načas změnit prostředí, tak jsem si vyjednal brigádu.“

Jako první ho napadlo, že by mohl v krajském městě na nějaký čas zkusit řídit autobus městské hromadné dopravy. „Mám řidičák úplně na všechno. Tedy i na autobus. Jezdil jsem kdysi jako druhý řidič do Itálie,“ prozradil Stejskal. „Jediný dopravní prostředek, který bych řídit nemohl, je motorka. Té se bojím,“ přiznal.

Ani za volant autobusu se ovšem nakonec neposadil. „Na léto bych prý pro MHD nebyl perspektivní. Odmítli mě, tak jsem šel na poštu rozvážet balíky,“ prozradil.

A jak se ukázalo, udělal dobře. „Uvědomil jsem si hodnoty a priority, které jsem potřeboval. Dá se říct, že vlastně díky České poště mám divadlo pořád rád,“ zamýšlel se Stejskal.

Proto ve chvíli, kdy se kvůli koronavirovým opatřením v Česku zrušila všechna představení a herci museli na nucenou dovolenou, měl jasno v tom, co bude během pauzy dělat.

„Skvěle si při téhle brigádě vyčistím hlavu. Navíc mě doručování balíků baví. Jsem venku na čerstvém vzduchu,“ vypočítal přednosti své přechodné práce sympatický herec. „Hlavně ale nesedím doma a netrápím se tím, co mám dělat. Jsem činorodý člověk a takhle jsem aspoň užitečný,“ pochvaloval si.

Právě činorodost je totiž podle Stejskala nejúčinnější lék na to, jak zvládnout složité období. V tomto případě nechtěnou dovolenou, kterou mnohým profesím nařídil stát kvůli narůstajícímu počtu lidí pozitivně testovaných na koronavirus.

„Člověk by měl zkusit dělat věci, na které předtím neměl čas. Vyzkoušet si koníčky, o kterých přemýšlel, ale nikdy se do nich nepustil právě kvůli nedostatku času. Hlavně jde ale o to – nezahořknout a nezlenivět,“ vzkázal herec, který se před pěti lety přihlásil do konkurzu na post ředitele Horáckého divadla. Zřizovatel jediného profesionálního hereckého souboru na Vysočině však nakonec vybral Slováka Ondreje Remiáše.

Ze svého neúspěchu v konkurzu si však Stejskal těžkou hlavu nedělal, v Jihlavě zůstal dál jako jeden z členů souboru. A měnit na tom zatím nic nehodlá ani do budoucna. I když otázkou je, kdy se dá kulturní život v Česku znovu do pohybu.

„Bojím se, že to ještě potrvá,“ povzdechl si. „Náš pan ředitel říká, že se nevrátíme na jeviště dřív než po Novém roce. Možná dokonce až v únoru.“

Zachutnal mu med

On sám sice oficiálně covid-19 potvrzený od lékařů neměl, nicméně se domnívá, že ho úspěšně překonal.

„Určité příznaky, které s ním souvisejí, jsem totiž nějakou dobu pociťoval. Nebylo mi nic závažného, jen jsem ztratil chuť a čich,“ svěřil se.

Ani to si však zpočátku příliš neuvědomoval. Zlom nastal ve chvíli, kdy se mu ztracené smysly vrátily.

„Víte, já jím nekořeněná jídla, takže pro mě má všechno takovou mdlou chuť. Jenže najednou jsem si uvědomil, že mi strašně chutná med,“ usmíval se Stejskal. „Nebo jsem taky chodil pravidelně kolem květinářství a nic, a najednou jsem si říkal: Ježíši, tady to krásně voní.“

Pokud onemocnění skutečně prodělal, má teď na několik týdnů dostatečnou imunitu a může tedy v klidu dál rozvážet balíky. A to až do doby, než Horácké divadlo znovu ožije.

A co dělá Zdeněk Stejskal ve volném čase? „Televizi už nemám osmnáct let a vůbec mi nechybí. Aspoň jsem ušetřen Jobových zpráv. Žiju klidněji. Raději si čtu nebo koukám na počítači na seriály, které se dají stáhnout. Nedávno jsem třeba narazil na Perníkového tátu, což je fakt geniální kriminálka. Všechny díly jsou neskutečně napínavé až do konce,“ pochvaloval si.