Někdy nečekáš, že zrovna tahle role bude výjimečná

 

„Snažím se řídit připomínkou režisérky Marie Lorencové, řekla mi: Když nehraješ, hraješ nejlíp.”
Zdeněk Stejskal

 
* Od roku 2008 člen činoherního souboru Horáckého divadla v Jihlavě (HDJ).
* Držitel dvou hereckých ocenění Horác v divácké anketě HDJ (2012, 2016) a Ocenění odborné poroty za výjimečný umělecký výkon v roli Petra v inscenaci Svatý Václav (2019).
* Zabýval se kontratenorovým zpěvem, angažuje se v mimodivadelním kulturním dění v Jihlavě: spolupracoval s Divadelním studiem NUM (dvě režie), s Divadelním klubem Jihlava, se souborem HOBIT Gymnázia Jihlava (jedna režie) či divadlem DIOD.
* V minulosti byl mluvčím Herecké asociace při HDJ a spravoval webové stránky divadla.
* Aktuálně se věnuje vzdělávacím kurzům rétoriky, komunikace a sebeprezentace, přednáší pedagogům, studentům, společnostem.

 

Už jako studenta teplického gymnázia ho coby „ukecaného šaška třídy“ nasměrovali do divadelního kroužku. Ten při tamním Krušnohorském divadle vedla paní Lea Čiháková a tehdy patnáctiletý Zdeněk Stejskal poznal, že jeho cesta směřuje k divadlu.

„Od začátku jsem byl přesvědčený, že budu nejlepší herec na světě,“ usmívá se. Ještě během gymnázia se zapsal na soukromou hereckou školu v Duchcově a ve svém maturitním roce 2000 ji završil absolventským představením. Zahrál si tehdy Cvrčka a Motýla Felixe v čapkovské alegorické moralitě Ze života hmyzu.

Po úspěšném konkurzu nastoupil hned v následujícím roce do Městského divadla ve Zlíně. Už během náhradní vojenské služby, tzv. „civilky“, se pak zapojil do hereckého souboru v Severomoravském divadle v Šumperku, kde nakonec zůstal v angažmá celých sedm let.

„V Šumperku bylo přátelské domácí prostředí a člověk si prošel všechny možné role, které by si za normálních okolností asi neprošel. Bylo tam totiž málo lidí v souboru, a tak jsem si už ve svých hodně mladých letech zahrál postavy, jako jsou třeba Leicester v Marii Stuartovně, anebo Edgar v Králi Learovi. To je pro jednadvacetiletého kluka určitě vrchol, to jsou velké role,“ ohlíží se Z. Stejskal za svojí šumperskou kapitolou.

V dubnu 2008 pak podepsal smlouvu v Horáckém divadle a v polovině sezóny přešel do Jihlavy, kde napoprvé převzal několik postav v pohádce Jak se čerti ženili.

Během let se stal pevnou součástí ansámblu HDJ, řadou dalších aktivit se ale také zařadil do širokého kulturního podhoubí Jihlavy. „Šumperk mě určitým způsobem formoval, ale když jsem přišel do Jihlavy, hodilo mě to zase jinam, je to vývoj,“ oceňuje.

Také na scéně HDJ má na kontě zásadní dramatické role. Zahrál si Dr. Jørgen Tesmana v dramatu Heda Gablerová, Bohuslava Reynka v historické inscenaci Poklekni před duší, Petra ve hře Svatý Václav, Valenta Pichandu v rodinné fresce Tisícročná včela, Hraběte Czernina v Demlově Zapomenutém světle, Billyho Bibbita v Přeletu nad kukaččím hnízdem nebo Mozarta v Amadeovi.

Rodinným publikem je ovšem milován i jako Pan Kukačka v pohádkové inscenaci O Perníčkovi. „Ten mě baví nejvíc. Já tvrdím, že moje herectví spočívá v období před Kukačkou a po Kukačkovi. Momentálně to taky hraju v Horáckém divadle nejraději,“ směje se herec.

Podobně významná pro něho zůstává role jednoho z Tučňáků v inscenaci Tučňáci na Arše na Malé scéně HDJ.

„Velké role nemusí být vždycky jenom ty nejzásadnější,“ uvažuje, „ono to přijde a nečekáš, že zrovna tahle role by mohla být něčím výjimečná nebo velká. Nikdo z nás by nevěřil, že by Tučňáci mohli být tak zásadní představení ve vývoji nás, herců, a byli. Někdy člověka formují úplně nečekané role.“

Ve své kariéře divadelníka poznal Z. Stejskal i složité období a fenomén vyhoření: „Veškerý svůj čas jsem věnoval jen divadlu a v určité fázi se mi to přestalo vracet. Tehdy jsem se zbavil všech nadbytečných aktivit, aby mě nezatěžovaly, a proto jsem třeba začal jezdit u České pošty s balíky, abych si vyčistil a ´uzdravil´ hlavu. Hereckou práci už od té doby vnímám trochu jinak, ne tak fatálně.“

Zdeněk Stejskal se podle svých slov ve své herecké kariéře potkal s více než pěti desítkami režisérů, ale pětice z nich pro něj byla zásadní. Vyzdvihuje spolupráci s Michalem Langem, Kateřinou Duškovou, Ivanem Rajmontem, Matějem T. Růžičkou a Rastislavem Ballekem.

 

S kým bych si rád zahrál?
„Já vůbec nesměřuji k filmu, takže bych si nezahrál s žádnými filmovými herci – a asi bych to možná ani neuměl. Ale jestli bych si chtěl s někým zahrát, tak s Borisem Rösnerem, Viktorem Preissem nebo Jaromírem Hanzlíkem.“