
středověký anonym
Kdokoli / Everyman
premiéra 28. ledna 2005
Divadlo Šumperk
režie Zdeněk Stejskal
překlad Pavel Drábek
scéna Zdeněk Stejskal
kostýmy Hana Slavíková a Ilja Hylas
hudba Michael Nyman (skladba Memories)
zvuk Petr Šimáče
světla Zdeněk Stejskal
foto Jiří Kalabis
Kdokoli - Alexandr Stankuš
Smrt - Johana Jančaříková
Přátelství, Jmění a Síla - Lucie Polišenská
Matka, Jmění a Rozum - Pavla Kubíčková
Žena, Jmění a Pět Smyslů - Karolína Bendová
Jmění a Krása - Zdeněk Štěpánek
Dobré Skutky - Jiří Tyšlic
Poznání - Simona Bojková
hlas Opovědníka - Petr Komínek
hlas Boha - Bohdana Pavlíková
hlas Zpovědi - Zdeněk Stejskal
slovo režiséra
Hra Kdokoli je středověkou církevní hrou. Hrávala se v kostelech, aby přesvědčila věřícího o nutnosti jeho víry v Boha. Nejsem církevně věřícím člověkem, přesto mne tato hra zaujala. Zaujala mě její vize, její myšlenka o umírajícím člověku, nikoli ono neustálé se obracení v Boha. Text jsme tudíž používali pouze jako prostředek k ztvárnění oné vize. Vize člověka, který se dozví, že umírá a zbývá mu jen hodina života. Co se v takovém člověku odehraje od chvíle, kdy dostane zprávu o blížící se smrti (dialog se Smrtí), až do chvíle smrti samotné? Znám případy, kdy se člověk (v naší inscenaci postava Kdokoli) v takovém případě naprosto mění - ať už k lepšímu nebo k horšímu - začne si tak uvědomovat svou minulost a začíná nést důsledky svých konání (dialog s Přátelstvím a s rodinou - Matka a Žena). Kdy si až ve chvílích naprostého zoufalství (dialog se Jměním) uvědomuje konečně sám sebe. Dojde u něj do jisté míry k určitému poznání a nalezne své pravé hodnoty života (postavy Dobré Skutky a Poznání). Díky uvědomění si sebe sama dojde u něho i k vyrovnání se se svou minulostí (výstup u Zpovědi) a snaží se odčinit, co napáchal (monolog o pokání). Řekli bychom: „Konec dobrý, všechno dobré!“, ale častokrát to není tak jednoduché. Když si člověk uvědomí sám sebe (svolání svých Pěti Smyslů, svého Rozumu, své Krásy a Síly), je nezbytné, aby si začal uvědomovat i své okolí a snažil se s ním žít v souladu. Jenže člověk je někdy tak silně zahlcen svým novým a „lepším“ životem, že nakonec zahltí sám sebe (obraz získání posledního pomazání). Zahltí se sám sebou do takové míry, že vidí už jen a jen sebe a zapomíná - v horším případě přímo útočí - na své nejvěrnější (zapomenutí na Dobré Skutky a opětovného zmizení Poznání). Pokud u něj něco takového nastane, uvědomí si to onen dotyčný až v poslední minutě svého života. Ve chvílí, kdy na něj sáhne ta „zubatá“. Zda to však už není pozdě necháváme na vás, naši diváci. V této inscenaci náš Kdokoli pochopí a smířen sám se sebou a s okolním světem umírá. (ZS)



Johana Jančaříková


Johana Jančaříková, Alexandr Stankuš




Lucie Polišenská, Alexandr Stankuš


Johana Jančaříková, Pavla Kubíčková, Karolína Bendová, Alexandr Stankuš




Alexandr Stankuš, Johana Jančaříková






Jiří Tyšlič, Alexandr Stankuš




Jiří Tyšlič, Alexandr Stankuš, Simona Bojková




Johana Jančaříková

Johana Jančaříková, Jiří Tyšlic

Jiří Tyšlic, Simona Bojková

Alexandr Stankuš, Jiří Tyšlic





Alexandr Stankuš, Zdeněk Štepánek, Pavla Kubíčková, Karolína Bendová




Simona Bojková, Jiří Tyšlic

Alexandr Stakuš, Johana Jančaříková


Zdeněk Štěpánek, Alexandr Stankuš

Lucie Polišenská, Alexandr Stankuš


Simona Bojková, Jiří Tyšlic, Alexandr Stankuš

Simona Bojková, Jiří Tyšlic, Alexandr Stankuš, Johana Jančaříková

Hana Slavíková, Zdeněk Stejskal, Lucie Polišenská, Johana Jančaříková
