zpět na úvodní stránku
<<< květen
2018
červenec >>>

1. června

V dnešní době je důležitější ptát se, než na všechno odpovídat.

3. června

Sledoval jsem čtyřletou holčičku, přezdívanou „blecha“, jak si hraje s plyšovou kočkou. Chovala se k ní tak citlivě, ohleduplně a něžně, že jsem na chvíli zapochyboval, jestli to opravdu není živé bílé koťátko. Pak mi blecha řekla: „Jmenuje se Sabinka. Ona moc nemá ráda dospělý, jen děti a já nevím, co s tím mám dělat. Promiň, ale teď už chce spinkat, tak ji musím jít uložit.“

4. června

Maroko, vyprahlá krajina severní Afriky. A přitom ještě před 3000 lety byla úrodná a zalesněná. Ale přišli lidé, jmenovitě staří Římané, a začali kácet stromy pro své lodě, domy... Káceli a nevysazovali. Poklesla hladina podzemní vody a oblast tak zpustla. Ani za tři tisíce let po starých Římanech se krajina nevzpamatovala. A co se stane, až vykácíme třeba... Deštné pralesy?

6. června

Na jihlavském náměstí jsem nafotil demonstraci proti Babišovi, jako trestně stíhaném premiérovi s minulostí v StB. Když jsem si fotky prohlížel, uvědomil jsem si, že byla doba, kdy by právě StB zaklepala na moje dveře a řekla by: „Dobrý den, pane Stejskale, byl byste, prosím, tak moc hodný a neposkytl byste nám laskavě vaše fotky z té dnešní demonstrace? My bychom se na ně také rádi podívali. Abychom mohli identifikovat případné další účastníky a pak je ve vší tichosti zatkli? Moc Vám děkujeme za případnou spolupráci.“ Nebo tak nějak to kdysi prý probíhalo...

7. června

Někdy mě štve moje velká ohleduplnost k druhým. Oč snazší bych měl život, kdybych se naučil ohleduplnosti také k sobě? Blbé je, že by mě pak trápily výčitky, že jsem možná někoho mohl svou cílenou sobeckostí „zesmutnět“.

12. června

Když zemřel Albert Einstein, odešel do nebe. U nebeské brány se u svatého Petra dožadoval okamžité audience u Boha. Bylo mu vyhověno. Tak stanul před Bohem a celý sklíčený mu řekl: „Bože, já se celý život snažil spočítat podstatu vesmíru a nepovedlo se mi to. Můžeš mi ji vysvětlit?“ Bůh vzal křídu a začal psát složitý vzorec na tabuli. Einstein to bedlivě sledoval a pak zoufale pronesl: „Ale, pane Bože, vždyť v tom vzorci máš strašně moc chyb!“ Bůh pokrčil rameny a prohlásil: „No, já vím.“

13. června

Ríša se mě snažil popsat Světlaně. Prý: „Zdenda, to je něco jako... prostě plyšák ve všech pádech. Ten nemůže mít konflikt vůbec s nikým. Ten by raději skočil z okna, než by měl být na někoho nepříjemnej.“ Několikátý den vzpomínám, zda jsem někdy někomu vědomě řekl od srdce něco fakt hnusnýho.

15. června

Zaskočil jsem za naši nápovědku Ivanku při večerním představení, ve kterém nehraji. Po skončení představení jsem pochopil, jakou velkou oběť pro naše divadlo dělá. Zima a průvan ve věži, temno jak v kobce, do očí svítí lampička, které se nevyhneš, a když, tak její odraz z bílých stránek tě nepřestane oslepovat. Já z toho dostal migrénu a po devadesáti minutách jsem byl rád, že už můžu jít domů. Když jsem to Ivance říkal, smutně pronesla: „Teď aspoň víš, kde jsem nechala oči. V divadle.“

16. června

Táňa Schottnerová: „Evi, dneska zemřela Gábina Vránová. Víš o tom?“

Eva Kaprová: „Od rána nemyslím na nic jiného.“

Zdeněk Dryšl: „Už se kácí v našem lese.“

18. června

Když je to tragikomické, už se z toho sranda dělat nedá.

22. června

Jeden známý se vrátil od Severního moře. Na otázku jaké bylo moře se mi dostalo odzbrojující odpovědi: „Pro nás muže tak na tři centimetry.“

25. června

Když studujete roli, stáváte se vlastně takovým „advokátem“ své postavy. Musíte chápat a tolerovat, že se vaše postava chová, jak se chová, i kdyby to měl být nejhorší zločinec světa. I stalo se, že režisér po mé roli Valenta Pichandy chce, aby se na pohřbu svého otce chovala jako „idiot“. Domluvili jsme se, že za své nevhodné chování dostane před celou vesnicí výchovnou facku od maminky, kterou hraje Anička Bazgerová. Když jsme tu scénu poprvé sjeli a já dostal onu domluvenou facku, polil mě strašný stud a ponížení. Anička mi před celým souborem dala facku, a každý kolega se na to díval. Chtěl jsem utéct z jeviště. Asi po pěti vteřinách strašného pokoření jsem si uvědomil, že facku jsem nedostal já od Aničky, ale Valent od maminky. Chvilku mi trvalo, než jsem se vzpamatoval z toho, že jsem nedokázal v tomto okamžiku obhájit svou postavu.

26. června

„Jít do hajan.“ Jít spát. Slabiky HAJ a AN jsou ve vietnamštině jedny z nejpoužívanějších. Jejich spojením vznikne výraz „klidné moře“. Od dneška budu tedy vždy, jako suchozemec bez přístupu k moři, chodit do haj-an! Ale Klidné moře, nebo také „Moře klidu“, je název oblasti na Měsíci, kde se procházeli první lidé.

27. června

Na zkoušce inscenace Ako Tisícročná včela: režisér Matěj T. Růžička: „Zdenku, vy máte naprosto dokonalou stavbu věty. Od vás bych chtěl mít načtenou knížku. Vy přesně víte, co říkáte. Každá tečka a čárka má u vás přesný význam. To jsem snad ještě u nikoho nezažil. To je až taková Preissovská preciznost. No jo, ale co s tím?“ po dlouhých a nekonečných asi třiceti vteřinách naprostého ticha „Šumlujte! To jsem snad ještě nikdy nikomu neřekl a už asi ani neřeknu. Šumlujte!“

V tichém zákoutí divadelního zákulisí: kolega Milan Šindelář: „Zdendo! Využij mě, dokud tady v souboru ještě jsem. Uč se ode mne. Já jsem naučil šumlovat mnoho herců, i Hanku Briešťanskou, a teď je z ní hvězda. To jenom já jsem v prdeli, protože mi nikdo nerozumí.“

28. června

Zdál se mi bizarní sen. Jel jsem ve vlaku s farářem a Milošem Jakešem. Ten stále nemohl pochopit, proč lidé nemají rádi komunisty. Farář sedící proti němu se Jakešovi snažil vysvětlit, že komunisté zase nemají rádi kapitalisty. A když byli u moci, tak kapitalisty zavírali do vězení. Teď jsou u moci naopak kapitalisté a místo zavírání komunistů je jen ignorují. V tom snu jsem se uchechtnul a oba se na mne podívali. Pak se farář zeptal: „Vy se mnou nesouhlasíte?“ „Právě naopak, ctihodnosti.“ A začal jsem jim vysvětlovat důvod, proč se komunisté a kapitalisté nemají rádi. Moje vysvětlení bylo tak skvělé, až pan farář prohlásil, že jsem se měl stát knězem. Řekl jsem si v mém snu, že až se probudím, musím si vybavit každé slovo a zapsat si ten geniální příměr, který jsem použil. Tak nevím, po otevření očí jsem si jen vybavil, že jsem vztah kapitalistů a komunistů přirovnal ke smyslu života, ve kterém máme hlad, a i když nás nikdo nenaučil jíst, přesto to se najíst umíme...

29. června

Poslední den při posledním představení v sezóně mě můj kolega a kamarád Ríša zřídil tak, že nejmíň čtyři týdny budu ještě fyzicky cítit, že 78. divadelní sezóna HDJ skončila.

<<< květen
červenec >>>