zpět na úvodní stránku
<<< srpen
2018
říjen >>>

4. září

Nejtěžší na herecké práci je smířit se a přijmout skutečnost, že vaše práce je závislá i na sebestředných kolezích, kteří sobecky myslí jen na své pohodlí; bezohledně vůči druhým a, bohužel, i k chystané inscenaci. Takový kolega, když nehraje hlavní roli, nechápe, že musí někdy také jen takzvaně „sloužit“ jiným, aby oni pak mohli zase „sloužit“ jemu. Dnes jsem poprvé rád, že nebudu hrát ani „sloužit“ v Šakalích létech, i když jsem se na to těšil. Bojím se totiž, že bych se nevešel na jeviště, až na něm bude stát můj kolega se svým egem. - I přes tento odsouzeníhodný postoj jednoho mého kolegy si myslím, že náš soubor jako celek udělal v Tisícročné včele velký krok kupředu a jsem na to opravdu hrdý a pyšný. Teď ještě uvidíme, co na to diváci.

5. září

Jestli mi něco opravdu chybí, tak je to pohled na hvězdy noční oblohy. Přes světelný smog jich sice ještě pár vidíme, ale celkový pohled na Mléčnou dráhu je v ČR definitivně v tahu. Koukám se aspoň na fotky z internetu a před usnutím sním o hvězdné obloze. Nadchla mě ovšem NASA a její vizualizace noční oblohy, jak asi vpadala před 10 miliardami let.

6. září

Dokument CNN s názvem Amerika osmdesátých let - 7 díl: „Strhněte tu zeď“
Přiznávám, že jsem byl překvapený, když jsem sledoval vývoj Ronalda Reagana a jeho administrativy k Sovětskému svazu. Když došlo na první setkání s Michailem Gorbačovem, začal jsem cítit zvláštní pocit v hrudníku. Kdy pronášel slova „turn down this wall“ začala se mi chvět brada a oči zalily slzy. Pak se objevil záběr z Václavského náměstí a dojetí nešlo zastavit. Možná by to i šlo, kdybych si neuvědomoval souvislosti, které vedou až k dnešním dnů roku 2018. Kam se ztratila ta síla? A jak se asi budeme dívat na dnešní události za dalších třicet let?

7. září

Pravda a Lež, text Vladimír Vysockij, překlad Milan Dvořák

Šla Pravda světem a na chudý duchem se smála,
pro blahoslavený navlíkla honosný šat.
V zákoutí špinavým drzá Lež ve stínu stála,
ta Pravdu pozvala k sobě přenocovat.
A Pravda znavená usnula jen co si sedla,
ze sna se culila najivka důvěřivá,
jen oči zavřela už se Lež z postele zvedla
a začla si pokradmu zkoušet ten její háv.

S pravdou mně můžete leda tak políbit záda,
ženská je ženská tak jakýpak cavyky s ní,
kdopak tu rozpozná která je Lež, která Pravda,
až budou obě dvě donaha vysvlečený.
Na její blůzku si její brož fešácky připla,
podpaží stříkla si jejím dezodorem,
peníze, hodinky, doklady - všechno jí štípla,
odplivla, odporně zaklela, vypadla ven.

K ránu až zjistila Pravda co všechno jí schází,
před zrcadlem se pak notně podivila,
někdo už odněkud donesl hrst černých sazí,
aby se ta čistá Pravda tak nelišila.
Pravda se smála, že na ni kameny házejí,
„vždyť lež je to všechno a Lež taky mý šaty má“,
blahoslavení s ní protokol sepsali rázem,
byla to rozmluva dost málo přívětivá.

Vyfásla pokutu a ještě mohla být ráda,
ostatně - cizí šmouhy přišili jí.
Nějaká mrcha tu tvrdí, že je prý Pravda
a zatím se potlouká nahá a po škarpách spí.
Ubohá Pravda se brání a přiznat se nechce,
to máš holka marný jak chceš se dušuj a křič.
Lež zatím potvora ukradla vzrostlýho hřebce
a dlouhý a pěstěný nohy ji odnesly pryč.

Leckterý hlupák se dodneška pro pravdu hádá,
pravdy se ovšem v těch řečičkách nedobereš,
jistěže ve světě nakonec zvítězí Pravda,
ale až dokáže to co dokáže Lež.
Často je k mání vodky jen půl litru na tři
a ani nevíš s kým dneska přenocuješ,
někdo Tě vysvlíkne - řeknou Ti že Ti to patří
a dřív než se naděješ nosí Tvé kalhoty Lež.
A dřív než se naděješ má Tvoje hodinky Lež.
A dřív než se naděješ jede na Tvém koni Lež!
 

Relativizace pravdy a legitimizování lží. Dnešní dobu bych označil za konec třetí skoky. Zdá se, že někteří naši „blahoslavení“ se právě pokoušejí s pravdou sepsat protokol a opravdu je to rozmluva dost málo přívětivá: „Hrad usiluje o zásadní změny ve výroční zprávě Ministerstva vnitra o extremismu v Česku týkající se odstranění všech zmínek o SPD.“

10. září

Netrpím trémou před premiérami. Štvu tak své kolegy i pouhou otázkou: „A z čeho máte takový strach?“ Nikdo nedokázal smysluplně odpovědět, až náš technikář, který dostal malou a němou roličku. Jeho nervozita kvůli třem minutám na jevišti? „Už jsem hrál častokrát před lidma, jako venku na ulici a tak. Ale tady na jevišti mě děsí to očekávání těch lidí v hledišti.“

13. září

Nemůžu zkoušet a hrát namyšleného sebestředného a arogantního egoistu. Role se mi dostává i do civilu, takže snadněji vypěním a řvu po lidech. Je mi z toho zle a zkazím si tak zbytek dne.

15. září

Často myslím na lidskou nicotnost v kontextu vesmíru. Když ale vidím takovéto obrázky (jako například z údolí Orchon v Mongolsku), uvědomuji si i naší nicotnost na planetě Zemi. Vždy se mi z takových záběrů zatají dech a ztratím se v myšlenkách. Dodává mi to jistotu; až tu lidstvo nebude, planeta Země ano, a bude stále krásná.

19. září

Před divadlem na zemi ležel papírek. Zvedl jsem ho a přečetl. Porušil jsem listovní tajemství začínající lásky a vzpomněl na svá milostná psaníčka. Modrý inkoust, mnoho chyb a spousta lásky: „A myslím, že k tobě neco cítím. Asi vím co si myslíš, ale musela jsem ti to říct. Já už bych vázně nemohla dál. Doafám, že se na mě nenaštveš. Natka Fexová! Kašli na chyby!“

20. září

Uvědomil jsem si radost ze svých kolegů. V Tisícročné včele jsem je sledoval ze zákulisí. Svítilo na ně světlo, stáli soustředění, krásní a vážně se jim ta písnička povedla. Byl jsem zvláštně dojatý tou sílou, která z nich šla.

28. září

Už 18 dní žiju velmi intenzivně se Svatým Václavem. Dnešní den o to víc. Přemýšlím, učím se text a vedu vnitřní úvahy o Václavovi. Nevím, jestli to přitahuje ono téma, ale kolem mne se vynořuje mnoho událostí, které se svatým Václavem souvisí. Jak to? Buď je to souhra náhod, nebo jsem si toho nikdy nevšímal a pravdu má Lenka Lagronová, která do scénáře mé postavě napsala: „Kníže, když přemýšlím o naší zemi, která je do mne tak tajemně vrostlá, vídávám ji celou v jejím smutku i radosti, v její velikosti a ponížení. A není možné od ní odmyslet tvůj svatováclavský rozměr. Tak pevně jsi součástí stavby našich dějin i naší přítomnosti.“

29. září

Zkoušet s panem režisérem Ballekem je dlouhá cesta objevování vlastních hereckých možností, o kterých jsem ani netušil. Dnes jsem otevřel dveře, za kterými je velký herecký mejdan. Doufám, že se budu moci zapojit, protože v rutině oblastního divadla je to svátek a zážitek.

30. září

Na patnáct vteřin se mi zastavil čas, než mi mozek proběhl restartem. To ve chvíli, když se mi kolega svěřil, že by nechtěl hrát mou roli Valenta v Tisícročné včele. Je to prý tak nepříjemná postava, že by ho diváci kvůli tomu neměli rádi...

<<< srpen
říjen >>>