zpět na úvodní stránku
<<< říjen
2018
prosinec >>>

3. listopadu

Doba se změnila, společnost je jiná, i v divadle se dějí věci, které jsem nezažil. Pauza během zkoušky: skupina herců zavřená na šatně mistrů*, další skupina zavřená na šatně mladých**, další zavřen sólo na své šatně, na chodbě zhaslé pološero a tíživá samota. Procházel jsem mezi zavřenými dveřmi, u nichž vládlo až konspirační ticho. Padl na mě smutek. Kde je plná denní místnost, tlachání, smích a ševel společenských her? Změna začala příchodem prvního notebooku, kdy se společenské hry začaly odehrávat online. Divadlo nám zařídilo i veřejnou wifi. Pak přišla druhá rána, definitivní oddělení kuřáků a nekuřáků do dvou místností oddělených zavřenými dveřmi. Postupně si každý herec koupil svůj notebook, a tak mnozí zůstali ve svých šatnách kvůli připojení na elektriku. Dnes, když se sejdeme na chodbě u stolku s křesly a gaučem, každý má mobil, čumí do dotykového displeje a něco si píše na Facebook či Instagram. Už si moc nepovídáme. Občas mluvím a sleduji, jak kolegové dokáží během mého povídání psát zprávy a číst statusy. Čekat až dopíší je zbytečné, protože to nikdy neskočí. A dnes... ...zavíráme za sebou dveře od šaten, které kdysi zůstávaly otevřené, i když se kolegové převlékali do kostýmů. Chodbou vládne hluché ticho. Co přijde dál?

šatna mistrů* - pánská šatna, kde je nejvíce udělených diváckých cen Horác.

šatna mladých* - šatna, kam se už přes rok zavírají nejmladší kolegové, momentálně do 25 let věku.

5. listopadu

Woody Allen: Café Society (film, 2016)

„Žij každý den tak, jako by byl ten poslední. A jednoho dne to tak opravdu bude.“

„Život je komedie, ovšem napsaná strašným sadistou.“

„Bylo by to k smíchu, kdyby to nebylo k pláči.“

„Napřed je vrah, a teď, potom všem ještě křesťaň. A to jen proto, že my Židi nevěříme na posmrtný život. (...) Škoda, že židovská víra nevěří v posmrtný život, získala by víc zájemců.“

9. listopadu

Problém psaných médií je v tom, že drtivá většina textů je určena těm, co je nečtou. Těm, co je čtou, to psát totiž nemusí.

15. listopadu

Když se teď koukám na seriál Mladý papež, udiveně sleduji, jak jsou filmový papež Pius XIII. a můj divadelní arcibiskup Petr stejní. S Jude Lawem jsme tak došli k úplně stejným výrazovým i projevovým hereckým prostředkům. Ale asi nikdo nejspíše o Jude Lawovi, že kopíruje Zdeňka Stejskala. Naopak se už brzy objeví námi dlouho očekávaná recenze, kde zazní, jak Stejskal jen bezdeše kopíruje Jude Lawa a jeho geniálně ztvárněného mladého papeže. Takový je osud nás oblastních herců...

16. listopadu

V konfrontaci se současným dněním na politické scéně v České republice, se Svatý Václav stává mnohem aktuálnější, než jsme zamýšleli. „Čechy mají zvláštní úděl, Emo.“ (arcibiskup Petr)

19. listopadu

Od té doby, co se okoukám každé ráno do zrcadla na osmatřicetiletého muže, už nemám dobrý odhad na stáří lidí kolem sebe.

24. listopadu

Španělsko-francouzský dokument Temná stránka lodní dopravy z roku 2016. Další a možná i definitivní důvod pomoci naší planetě formou dobrovolného nebytí součástí lidské rasy.

28. listopadu

Zajímalo by mne, kolik lidí má stejný problém jako já: První emoce, která se po probuzení dostaví, pak ovládá celý můj den. Je to hrůza „blbě se probudit“.

30. listopadu

V hledišti seděla divačka přímo v první řadě a během představení Svatý Václav listovala programem. Kontrolovala nás, jestli říkáme text správně, protože je v programu obsažen. Chvilkami kroutila hlavou, zmaten listovala a škaredila se, že ho neříkáme správně. Když jsem dramaturgii říkal, ať dají do programu raději režijní úpravu textu a nikoli čistou autorskou verzi Lenky Lagronové, byl jsem za „hnidopicha“. Jsem rád, že mi aspoň tato jedna divačka dala za pravdu. Jenom... sledovat ji během představení mě tak vystresovalo, že jsem měl přeřeků, jak jindy za celý rok. Už to, prosím, nedělejte a nedávejte divákům scénář do ruky.

<<< říjen
prosinec >>>