zpět na úvodní stránku
<<< prosinec 2018
2019
únor >>>

3. ledna

S naším národem to není tak špatné, nejsme takoví chroničtí stěžovatelé jako jiní. Naopak jsme neuvěřitelně tolerantní a vstřícní, protože, když na to přijde, zvykneme si na nepohodlí a trpělivě mlčíme. Tak jako 99,9% zákazníku České pošty. Dnešní historka je toho milým důkazem. POŠTA Jihlava 1, 3. 1. 2019 11:00:35 - číslo zákazníka 263. Obsloužíme Vás u přepážky 4 - 8. Realita: přepážky 4, 5 a 6 zavřené. Pracuje přepážka 7 a 8. Přede mnou je celkem 15 čekajících čísel posloupné řady, odbavují zákazníka s číslem 248. Náhle přepážka 8 přestane přijímat, protože řeší zásilku, které skenují čárkový kód a v databázi jsou dvě místo jedné. Celý problém přibere další dvě okolní pracovnice a nekecám, řeší ten problém do 11:28. Pak zmatená paní u počítače přebere další záhadné zakázky, mlátí do počítače, pípá čárkové kódy a dál nepřijímá očíslované a trpělivě čekající klienty. V 11:35 se náhle zavře přepážka 7 a paní odchází s šálkem na pauzu. Poslední vyřízené číslo 258 a jediná otevřená přepážka číslo 8 už přes půl hodiny nepřijala jediného zákazníka. Když jsem po chvíli nevěřícného zkoprnění přišel k sobě, volám si vedoucí pobočky. Báli se mě, nechtěli mi ji zavolat. Když jsem velmi nahlas na celou čekárnu prohlásil: “Přepážky 4, 5 a 6 jsou zavřené. Teď jste zavřeli i přepážku 7 a jediná přepážka 8 nepřijala už přes půl hodiny jediného zákazníka!“, tu se probralo pár lidí. Než přišla vedoucí, už se na paní u přepážky 8 utrhla jedna čekající maminka. Pobouřená odpověď paní za přepážkou 8: „Ale já pracuju!“ „To možná ano, ale ne pro nás!“, hned maminku přijala, šťastná paní měla číslo 259. Paní vedoucí, po vyslechnutí situace, povolala i pauzující paní z přepážky číslo 7 a my, číslo 263, přišli po 44 minutách čekání na řadu. A to je ještě historka k popukání proti tomu, co vyprávějí jiní.

8. ledna

Jak krutý mají život lidé bez smyslu pro humor. Zrovna jednoho takového pedantského bručouna, mého hereckého kolegu, jsem ironií osudu pozval na mé veřejné povídání o humoru do Divadelní kavárny 1. února. Teprve pak jsem si uvědomil: Ale co když přijde? Co tak tu hodinku bude dělat?

11. ledna

V divadelní pasáži
dramaturgyně Bára
romanticky opřená o klavír
zasněným úsměvem poslouchá
svého syna
melancholicky hrát na piáno.

Rodič
obdařený splátkou
za několikaletou dřinu.

14. ledna

Mustang story aneb Pokračování dlouhé ságy z 6. května 2017
Zdá se, že jsem se stal neoficiálním testrem bot značky Mustang. Dnes jsem si vyzvedl další nový pár a zahájil nový dvouletý výzku propdávání pat. Ríša měl pravdu, Mustangy mám už skoro sedm let a jsou stále jako nové. Někdy se vyplatí připlatit si.

19. ledna

Někdy mě moji kolegové udivují, do jaké křečovité stylizace se dá v herectví dostat, a kam až se dá zajít. A když myslím, že už dosáhli maximální hranice, další repríza mě vyvede z omylu. Chvilkami na jevišti musím meditovat, abych se nezbláznil.

21. ledna

V kavárně seděla tři EMO-stvoření. Chvilku vzájemně mluvila v ženském rodě, chvilku v mužském. Uniformě stejně bezpohlavní. Každá druhá věta obsahovala anglický výraz, pokud nezněla v angličtině celá. V rukách svítící mobily. Ukazovalo si to vzájemně statusy svých přátel na Facebooku. Bavili se o písmenkách LGBTQRŘŠTŤUVXYZ komunity. O tom kdo koho má rád, co kdo má rád, a s čím kdo má rád, i koho mají rádi ostatní. Když přišlo čtvrté EMO-to, moje nejistá představa o tom, kdo je „on“ a kdo je „ona“, se definitivně rozplynula.

27. ledna

Trochu jsem se lekl, když jsem v jihlavské čajovně zavzpomínal, kdy jsem byl v čajovně vůbec poprvé v životě. Moje věta začala slovy: „To bylo v devadesátém... ...sedmém.“ Připadalo mi to tak pitomé, jak kdybych vzpomínal na „staré dobré časy“, tak jsem se opravil a říkám: „To bylo před dvaadvaceti lety.“ V tu chvíli jsem dostal od života takovou facku, že jsem v zrcadle zahlédl zubatou s kosou...

28. ledna

Na výloze optiky velká reklama: „Zážitkové 3D vyšetření!“ Kam to asi povede dál? „Interaktivní CT vyšetření“? Či „Adrenalinové kolonoskopické vyšetření“?

<<< prosinec 2018
únor >>>