2. říjen

Možná zbytečná nostalgie, ale já je měl vážně rád. Po šesti a půl letech se musím rozloučit s divadelními černými koženými polobotkami. Koupili mi je do inscenace Zpívání v dešti (únor 2012) a od té doby se mnou odehrály a odzkoušeli stovky hodin. Ostře sledované vlaky, Marie Stuartovna, Tučňáci na arše, Bez roucha, Deník ničemy, Šumař na střeše, Lakomec, Ondina, Splašené nůžky, Adéla ještě nevečeřela, Hra snů, Zapomenuté světlo, Černá komedie, R/A/C/E/K a Obraz Doriana Graye. Teď se mnou zkoušely Tisícročnou včelu a dodělávají ve Svatém Václavovi.

5. říjen

Videomapping. Silný projektor promítací světelné efekty na venkovní stěnu budovy. Díváte se na „světelnou šou“. To slovo „díváte se“ je klíčové. V dnešní době řada lidí vytáhne mobil, strčí ho před hlavu a celou „šou“ zírají do mobilu, jak se jim to nahrává, a soustředí se, aby necukli rukou. Přemýšlím, kolik z nich si pak doma sedne a pustí si obrovskou šou promítající na 15 metrů vysokou budovu přes svůj patnácti palcový display smartphonu. Nefotím, nenahrávám na mobil. Užívám si okamžiku, ukládám do vzpomínek. A až vypne elektrika, nebudu se muset dívat na plastovou paměťovou mini SD kartu.

11. říjen

Přijdete do nemocnice se zlomenou rukou a operuje vás stejný doktor, jako vám trhal mandle na ORL, léčí vaše problémy na urologii, vyšetřuje váš zrak na očním, provádí vám neurologická vyšetření, řeší váš psychiatrický problém a zároveň je pediatrem vašeho dítěte, které mimochodem jako hlavní porodník odrodil, a je i váš „obvoďák“. Že je to hloupost? Ano, je, ale kdyby přece, měli byste důvěru k takovému lékaři? A přesně tohle se chce po oblastních hercích. Musíme hrát ve všech žánrech, ve všech stylech i formách divadla a musíme podávat maximální výkon. Že je to hloupost? Ano, je, ale takový je život herce na oblasti.

13. říjen

Je příjemné občas zapomenout krutost profese a užívat si romantickou představu herectví.

15. říjen

příchozí SMS: Jak jde zkoušení Svatého Václava?

odchozí SMS: No, už se to blíží do finále. Je to inscenace z opačného konce divadelních forem, než jsem zvyklý. Chvilkami si připadám jako stroj, chvilkami jako papoušek, občas dělám, že nic nedělám, protože kostým hraje za mne a celkově si užívám úplně jiné projevové prostředky, než jsem zvyklý. Je to taková výtvarná, mnohovýznamová, multisymbolizující podívaná a moje role, to je takový mix Hamleta, Richarda III. a Hannibala Lectera z Mlčení jehňátek.

16. říjen

Dobrý den, paní Kseničová,

   děkuji za nabídku, ale 6. ani 7. listopadu nemám možnost se do Brna (na kamerové zkoušky pro databázi ČT) dostat.
   Na druhou stranu, přiznávám, že takováto herecká cvičení před kamerou jsou pro mne hodně úsměvná a spíš bych se cítil jako blbec, než jako herec, snažící se získat nějakou roli. Rád bych, aby si mě režiséři vybrali spíš proto kým jsem, než jak umím zahrát etudu s mobilním telefonem a improvizovat 3 různé emoce. Stejně tak říkat monolog či básničku... ...asi bych si připadal jak hlupák s číslem na „Česko hledá Superstar“.
   Výsledkem by pak stejně byla nějaká třívětá rolička v 3087. díle českého televizního seriálu, kde je třeba dalšího člověka, co umírá na protrženou plíci, či tatínka umírajícího dítěte, popřípadě sadistického manžela paní, co v nemocnici umírá na vnitřní krvácení.
   Mým zájmem je spíše v případné spolupráci s ČT natočit nějaký film nebo filmový seriál, který má aspoň nějaký smysl, než je: zabít čas nudícím se lidem, kteří uměle žijí umělé emoce umělých seriálových hrdinů, protože nejsou sami schopni užívat si vlastního plnohodnotného života.
   A to, že jsem byl již několikrát v brněnském studiu na „kástingu“ a dvakrát i na kostýmové zkoušce se scénářem v ruce, a pak mi nikdo z ČT ani nedal vědět, že mě přeobsazují či ruší mou roli, opomíjím jako bezvýznamnou epizodu v mé televizní kariéře.
   Nezlobte se tedy na mě, že 6. ani 7. listopadu nemohu přijet.
   Tisknu ruku a s úsměvem do nového dne

Zdeněk Stejskal

19. říjen

Nejděsivější bitvy svádí člověk se svým vlastním egem. Uštědřené rány nekrvácí, ale nalomená duše si ty jizvy nosí celý život. Divné, že v dnešní době ještě není v lékárnách nějaký Antiegoin. Potřeboval bych dnes koňskou dávku, možná i hospitalizaci. Anebo je to opravdu jen zklamání z kolegů.

21. říjen

Ten, kdo vymyslí účinnou obranu proti blbcům, dostane Nobelovu cenu míru. Doufám, že na „blbuvzdornosti“ už někdo pracuje, vždyť to trvá přes 250 000 let.

23. říjen

Výhoda sociální bubliny je v tom, že ti, kteří nejsou „uzavřeni“ v té mé, jsou „uzavřeni“ v té své. Náš strach ze situace ve společnosti tak nevychází z toho, že jiné sociální bubliny existují, ale že přesně nevíme, jak jsou ty „jiné“ bublinky velké. A strach, jak známo, má velké oči, které je ale dobré nechat otevřené.

27. říjen

Čekám, kdy mi zazvoní telefon a ozve se nějaký psychiatr: „Pročítám právě vaše internetové stránky, čekám vás zítra ráno v ordinaci.“

29. říjen

MFDF (Mezinárodní festival dokumentárního filmu): Diskutující Slovenka je překládána Češkou do angličtiny, aby jí rozmněl její maďarský protějšek v dialogu.

30. říjen

MFDF: „Papež František: Muž, který drží slovo“
„Bůh nám vždy pošle takového papeže, jakého zrovna potřebujeme.“
Amen!